Risikesh, den ctrnacty

Myslim, ze musime vic vnimat rozdil mezi nabozenstvim a virou. Nabozenstvi je vetsinou nejaky spolek, ktery ma nejake spolecne zasady, fundamenty, smery a cile. Tyto spolky jsou zakladany za nejakym ucelem. Avsak, at uz byly zalozeny za jakymkoliv ucelem, jsou to prostrednici na ceste k opravdovemu poznani. Takovy prostrednik, muze byt do jiste miry uzitecny, nebo i neuzitecny a je nutne jej v urcite chvili opustit, nebo. Nebo jako v pripade vetsiny obyvatel nasi zeme, do nej nevstupovat a vydat se radeji na cestu vlastni. Vlastni cesta za poznanim. Nikdo Vas nikam nesune, nikdo netlaci, nevnucuje sve nazory, proste nic, co by nas odrazovalo. Myslim, ze odrazeni jsme za ta staleti dost ( :) smich).
Vira. Vira je to v co verime. Muzeme verit v ruzne veci. A to, treba ze budeme zdravi, ze budeme stastni, ze budeme bohati, ze se nam neco povede, vira v neco, co pro nas predstavuje stvoritele, treba priroda, nekonecny vesmir, vira v sebe, v nase deti, jakozto budouci generace, vira ze slozim zkousku, ze se mi povede obchod atd. atd.. Kady ma neco v co veri. Tady vsak plati to, ze kdyz verime v opak, nebo pod tlakem strachu pochybujeme, tak se tak muze stat. Proste to v co verime, existuje. At jiz v zarodku puvodni myslenky, nakonec se tak stane.
Lze to vyjadrit i matematicky. Dobry zamer (zpola vyhrano) + vira, ze se to povede = je to hotove. Dobry zamer (zpola vyhrano) + vira, nebo strach, ze se to nepovede = 50/50. Spatny zamer + vira, nebo strach, ze se to nepovede = zkus to znova.
Kazdy se rozhodujeme v kazdem okamziku a spolecne s virou v to ci ono si urcujeme svoji budoucnost. Konec fylozoficke vsuvky :).
Dnes po ranni meditaci jsme vyrazili s babcou z Jablonce, ona teda zije nyni v Americe, na pesi trek do zdejsich vrsku. Ucelem bylo zjistit, jestli je v horach viditelno, neb sice sviti slunicko, ale nahore je takovy jakysi husty opar, pres ktery neni videt do dalky (na Himalaje). Cesta se ubirala podel potucku s mnoha vodopadky a cistymi tunkami vysoko do kopce. Kdyz jsme dosli cca do pulky cesty nahoru, dosli mi sily. Jistojiste to bylo tim, ze jsem pres vsechny sve travici potize vcera cely den nic nejedl a pil jenom vodu a dnes jsem do obeda vlastne taky nic nejedl. Takze jsme se rozdelili a babca pokracovala solo smerem k vrsku. Teda na to, ze ji je skoro sedmdesat, tak ma teda fyzicku. A navic se neboji ani anakondy, ani smrti, jak rika. Je to dobrodruh. A ja se vydal cestou zpet dolu, pricemz jsem nespechal, vsechno co me zaujalo si fotil a prohlizel. Plavici se kravy, konika, co pretizili mistni zemedelni lide nakladem, az popruh nakladu prasknul a konik byl na chvili opet volny. Vodopadky, jezirka, bananovniky, terasovite zahrady, dzungli, uplne zelene letici hejno ptaku, okolni hory atd. Bylo to fajnove. Dole jsem si koupil k obedu banany, pricemz jsem jeden a pul snedl a pozor, uz je mi opet fajn, travici system spolupracuje. Po obede mala prochazka, odpocinek, pak caj a kousek kolacku v German bakery s nadhernym vyhledem na reku Gangu, kde jsem fakt neodolal. Vecer meditace (nyni je tu 21.hod), internet prave ted.
Zitra bych rad prozkoumal zdejsi teren a udajne 8. prosince pry po 35 letech otevreli Ashram Maharisi, kde se pred lety zdrzovali Beatles. Ten si nejspise prohlednu jen zvenci, neb vstup je dovnitr udajne drahy a cek nemusi mit vzdy vsechno.
Zdravi Vas Ondra z Risikeshe