Delhi, den osmnacty

Mili, zlati pratele. Dnes jsem dorazil zpet do Delhi, odkud v pondeli odletam. Cesta vlakem z Haridwaru probehla v pohode. Dal jsem to v Second class, jelikoz vagon se snidani byl plne obsazen. Nastup nebyl tentokrate za jizdy, ale stejne jsem nemohl najit svuj vagon, jelikoz na nadrazi nesvitiy informacni tabule oznacujici kam, ktery vlak jede a ktery vagon je ktery. Tech trid vlaku tady maji opravdu hodne. Jo kazda kasta, asi aby mela svuj vagon... :). Caj nosili o 106, a celou cestu jsem poslouchal mp4 knihu o Stevu Jobsovi, tak tech 6 hodin uteklo pekne. Tady v Delhi jsem zavital do sveho oblibeneho hotylku Hare Krishna Guest House na Main Bazaru v Paharganj. Mam opravdu pekny pokojik s vlastni koupelnou a teplou vodou. Ten vcera v Haridwaru by potreboval celkovou modernizaci uz pre 20 lety, stale tam okusovala mys drevene zarizeni pokoje a pak se vrhla na mou cestovni tasku, tak jsem ji trochu prohnal a byl klid. Teplou vodu nosili v kbeliku, pokud cek pozadal.
Dal jsem si dnes na strese toho meho hotylku obed. Jmenovalo se to Economy veg. thali. Melo se to jmenovat Bigonomy veg. thali - 4 pekne capatky, papadam, ryze, dal, subzi, rajta, zelenina. Dobre to bylo coz.
Nyni, az dopisi mejlik, pujdu si dat kavu do me oblibene kavarny s vyhledem :) Tam budu do pondeli chodit pravidelne. Uz jsem tam stamgast, ani nemusim nic rikat a uz personal vi. Tady si toti lide daleko vice pamatuji, coz prikladam zejmena skutecnosti, ze se tu vseobecne malo pije alkohol. Nechci tady brojit proti alkoholu, zrovna ja, ale. Musime si uvedomit, ze alkohol ma velike schopnosti jak clovek muze zapomenout a zapominat a zapominat, pokud pokracujeme pravidelne. Reset za resetem. Dobrovolne se clovek vzdava svych vzpominek. A kolikrat to jsou prave uzitecne veci. Podle meho nazoru nasledujeme vzorec, ktery do nas nekdo hustil, ktery jsme videli vsude okolo sebe, tak dlouho, az jsme to vzali za sve. A zapomeli jsme, ze se muzeme radovat ze zivota jen tak. Proste jen tak, ze jsme, ze muzeme dychat cisty vzduch, pit vodu ze studanky, pozorovat krasy prirody, bavit se s prateli, hrat si... To vse umime, ale bez sklenicky nebo flasky... Opravdu toho potrebujeme tolik a tak casto? Uz nemusime zapominat, neni na co. Zijeme preci v krasne zemi, mame spousty ciste prirody, jist co mame, vsechno mame. Mame toho, ze bychom se mohli delit a porad bychom toho meli nad hlavu.
Kdo z nas jeste chodi do prirody, precte si peknou knizku, jen tak se projde po meste, vesnici, okoli, pokeca se sousedy (tady uz zase vykukuje ta sklenicka, pozor na to :) ). Kdo si umi vychutnat zivot takovy jaky je? Jak si muzeme vychutnavat zivot takovy, jaky nam nekdo vselijakymi medii predklada? Kdyz nas strasi, udrzuje v napeti a maluje cerne certy na zed? Kdyz by stacilo tu bedu proste vypnout a jit, udelat si radost, nebo jen tak byt. Pouzivat svuj zdravy selsky rozum. Moznosti se razem odkryji a jsou videt vsude. Vite jaka je nejdelsi cesta zivota? Vede z mista, kde se nachazi nas "hladovy" mozek smerem 30 centimetru nize, tam, kde je nase srdce. To je nas kompas, nas lakmusovy papirek, abychom mohli rozpoznat co je pro mnas dobre a co spatne. Dokud jsme lide ve svych telech, mame tu moznost, to rozlisit a rozlisovat.
Jdu, srdce me vola po dobre kave, ktera bude malou meditaci pred tou velkou, ktera bude presne za tri hodiny v klidu pokoje.
Ondra