Agra, den ctvrty

Tak tohle musim napsat. Prijdu do internetovekavarny, kde nevari kavu, ale tu Vam donesou, kdyz o ni pozadate. A prej ze internet not working, ale at pockam, ze to do peti minut pujde. Za tri minuty prisel chlapik, pocitacovy udajne to expert, dve minuty tahal za draty, ktere tu vsude trci, no a uz to frci :)

....Tak a od te doby, co jsem napsal to frci, ubehlo 18 hodin. Nema cenu se prehnane radovat. Po tom, co jsem to napsal, tak cely privod elektriny spadnul, tma. Cekal jsem pul honiny, nez natahli kabel z vedlejsiho domu. To bylo dobre, ze se rozsvitilo, ale internet se uz nerozebehl. Dnes je den paty, ale dopisu ctvrty, neb jsem mel par veci na srdci.
Predne vcera byl relax day, uzival jsem si s knihou Zivotopis Jogina od Paramhansy Joganandy, kterou ctu uz podruhe, ale ma pro me opet nove zpravy, ktere jsem drive nedokazal uchopit a vstrebat. Jak se vse vyviji, je to prirozene. Navstivil jsem mistni muslimskou restauraci Johny's Place, ktera nabizi skutecne pochoutky. Dal jsem si Malai Kofta v omacce s butter nanem, jejej. Pak sladkou palacinku s cerstvym bananem a medem a caj Masala. Musi rici, ze jsem tu s Muslimskou komunitou velmi spokojen a tak pratelske prostredi, jsem tu v Indii jeste nezazil. Bylo to poprve, co me majitel restaurace sam od sebe a prvni pozdravil se sepjatyma rukama (jen bez Namaste, to Muslimove nepouzivaji, ale to je snad jedno ne), citil jsem se tam jako doma. Dokonce mi donesl osobne i kavu do protejsi internetove "kavarny bez kavy". Pak jsem take docela pekne pokecal s mistnim trafikantem, co me pozval na kus reci (only spiking, not buying). Docela se rozpovidal a rikal, ze to citi tak, ze jsou pro nej vsichni lide zajedno, jestli je nekdo muslim, nebo krestan, nebo hindu, maji stejne dve oci jako vsichni ostatni, rikal ze Santi je to co uznava, to jsem s nim souhlasil. Seznamil me trochu s zivotem Indu, ale to treba nekdy nazivo.
Byly tady dotaz ohledne toho, jestli cestuju sam, jak se dorozumivam, jak si cistim zuby a jestli to se mnou neco dela. Takze na tuto cestu jsem z CR odjel sam, abych zjistil, ze nikdy, NIKDY neni clovek sam. Dorozumivam se hlavne anglicky a jde mi to cim dal lip, neb krom psani mejlu a myslenek nepouzivam jiny jazyk. Zuby si cistim celobambusovym kartackem, ktery jsem si privezl z Cech a pastu tu mam ajurvedsnlou Sumudu ze SriLanky. Vodu k cisteni zubu i na piti pouzivam jedine balenou. Je to bezpecnejsi a lze rici, ze diky tomu jsem uz tu paty den a bez, no bez nutnosti si nekam rychle dobehnout.
Jeste k tem Muslimum, byl nejprve sok v 5,25 AM, tedy rano, co se rozezni kazde rano dosti hlasite amplion s muslimskymi zpevy, nejdriv jsem byl mirne znepokojen, ale dnes jsem se na to tesil. Mam kousek nahranej. Zajimave je, ze ackoli jsem to v tomto zivote slysel poprve, jakoby uz to znal...
Jelikoz tu chodi spousta inspirace, kterou si zapisuji, tak jedna ze vcerejska:
Prostor (vne i uvnitr) si zada viru. Viru v existenci, ktera nam chce poodhalit rousku nejvetsiho tajemstvi. A my jsme tak zaslepeni kazdodennimi "starostmi", ze to nejsme schopni postrehnout. Neni zrejme rozhodujici, jak ma vira vypadat a uz vubec to nemusi byt nabozenstvi, ktere tento prostor zaplni. Je vsak jasne, ze pokud to sami dobrovolne svym zkoumanim a badanim po nejvyssi pravde nezaplnime, snazi se to udelat nekdo za nas. Tak se stava, ze nenasyceni a nevedome hltame ruzne kycovite, jakoby nekoncici televizni serialy, hltame zpravodajstvi, o kterem stejne vime, ze nemluvi pravdu a ktere nas jen strachem udrzuje v napeti z budouciho vyvoje za pomoci dramatizace skutecnosti, ktere jakoze ohrozuji nasi nekonecnou existenci. Svym strachem pak vice a vice nechtene jevy pritahujeme. Vyuzivaji toho vselijaci radoby z Lasky k Cesku, nabizejici opakujici se slevy na veci, ktere nepotrebujeme a tak dale. Vsechno to je vira, neboli to, cemu verime, svou pozornosti posilujeme. Tak se obsas stane, ze nektere jevy cloveku prerostou pres hlavu a pak se divime.
Jedinym moznym vychodiskem, je zacit a jinak to nepujde, ze u sebe. Nikdo jiny to za nas neudela a hrat do nekoncena mrtveho brouka taky asi nema s plnohodnotnym zivotem mnoho spolecneho.
Vim, ze to muze nekomu pripadat trochu mimo. Ano, je to mimo. Mimo nas obzor, ktery se mnohdy ubira ve vyjetych kolejich. Nekdo se muze ptat, co pro to mohu udelat? Nekdo to uz vi. Jasne je to, ze my, (kazdy z nas) jsme Ti, kteri ridi budouci vyvoj. Nikoliv minulosti, ale zitim v pritomnosti a to tak, jak nejlepe dovedeme. Podle toho bude vypadat nase budoucnost. Dokazeme to? Konec fylosoficke vsuvky :) Omlouvam se, jestli jsem nekoho pobouril, ale to jsem presne chtel :)
To jsem mel na srdci a tak prejdu na dalsi den :)
Z Agry zdravi vsechny Ondra